Zadarmo.cz : vse, co je zadarmo, najdete u nas

ZÁKLADY VÝCVIKU ŠTENETE POSLUŠNOST Po privyknutí psa na jméno zacneme treba ihned s nácvikem privolání. Zpocátku je duležité pochopit, že nejde o žádný výcvik drilem, ale o systematickou prípravu psa takovým zpusobem, aby se pes na cinnost s námi maximálne tešil. V príprave budoucího služebního psa vždy platí, že má-li pes maximální volnost, tím méne mu bude vzácná a tím více bude vyhleddávat zábavu u nás. Pobíhá-li tedy štene volne a není-li jinak zamestnáno (je nutné si zapamatovat, že žádný! cvik nerozpracováváme, pokud na nás není štene není plne soustredené - tedy pokud si zrovna nehraje se psy, nekouká po detech, nebojí se ...), zavoláme na nej jménem a ihned pridáme povel "KE MNE" a snažíme se o to, aby štene ihned pribehlo. Je možné využít šustivý sácek s pamlsky, což má drobnou nevýhodu v tom, že RTW sice nadšene baští, ale stejne intenzivne tloustnou. Proto je-li štene hravé (a to jsou všechna), vyrobíme si doma napr. mírne vycpanou ponožku, o kterou se bude štene rádo pretahovat. Po zavolání pak stací vytáhnout ponožku z onoho sácku a zamávat jí tak, aby jí psík videl. Nebudeme tak psíka fixovat na inertní pamlsky, ale na nás a na hru s námi. Málokteré štene odolá. Pokud preci jen váhá, stací se otocit a ostentativne utíkat. Po pribehnutí psíka okamžite pochválíme. Dobrý psovod musí být v prvním prípade dobrý herec. Chválíme tedy psíka tak, jakoby udelal prevratnou vec. Pretahujeme se s ním o ponožku, kterou musí! vždy! vyrvat on nám. Brzy štene pochopí, že u nás jej cekají ješte príjemnejší chvíle než se psy, cizími lidmi ci auty... A na maximální fixaci psa na nás je celý výcvik postaven.Pozdeji pridáme po pribehnutí povel "SEDNI" a peška ci ponožku mu podáme až po usednutí. Soucasne lze od malinkého štenátka rozvíjet zájem o aport. Je-li štene zvyklé, že se s ním o ponožku taháme a ono vždy zvítezí, mužeme pokracovat. Uprostred nejvetšího dovádení pri pretahování ponožku pustíme a s veselým povelem "APÓÓRT" se jí snažíme ihned chytit zpet. Postupne ji nechytáme, ale snažíme se primet pejska k tomu, aby nám ponožku cpal zpátky do ruky. V další fázi deláme od štenete 1, 2 kroky, až dosáhneme toho, že nás štene s ponožkou honí, abychom pokracovali v pretahování. Nikdy! štene nehoníme my, i kdybychom si behem lákání psa k sobe meli lehnout na zem. Ve vlcí smecce platí pravidla pro jednu jedinecnou hru : nadrazenejší clen smecky vždy hraje úlohu pronásledovaného a naopak. Jestliže tedy náš pejsek prijde na to, že s aportem v tlame muže hrát alespon chvilicku nadrazeného, zmení se aport v honicku za bájecne rozdovádeným psíkem. Címž v žádném prípade nechci ríci, že se s pejskem nemáte honit. Naopak! Jen nespojovat tuto hru s povelem "APORT". Po dokonalém zvládnutí predchozí fáze mužeme zacít ponožku odhazovat. Jemným stiskem tlamy a hlasitým oslovením (štene zpravidla pustí prekvapené, proc jej voláme) ponožku odebereme. Ponožkou psíka vydráždíme a kousek odhodíme. Soucasne velíme povel "APORT". Pejsek se za ní nadšene vrhne a pokud opravdu zvládl predchozí výcvik, ihned s ní utíká k nám. Pokud váhá nebo dokonce utece pryc, musíme se vrátit o výcvikový krok zpet. Cvik mužeme opakovat 3-4x, pricemž výcvik neprodlužujeme ani pri neúspešných pokusech. Dalším cvikem, se kterým bychom nemeli otálet je štekání na povel. Každé štene na neco šteká, je nutné prijít na to, nac. At už je to fén, vysavac, pískací hracka, autícko... Psíka rozdráždíme a velíme "ŠTEKEJ, HODNÝ, ŠTEKEJ" Povel dáváme až po té, když zacne psík štekat. Po chvilce predmet schováme, necháme psíka uklidnit a mužeme opakovat. Pozdeji psíka rozdraždujeme stále méne, až stací ke štekotu psu jen predmet ukázat s povelem. Opet psa chválíme a odmeníme. Jiným, pomerne snadným zpusobem nácviku tohoto povelu je využití fixace pejska na nás. Štene uvážeme ke stromu, plotu apod., vezmeme do ruky kousek pamlsku a couváme od nej pryc. Stále štene voláme, jako bychom chteli jej privolat a oslovování doplnujeme povelem "ŠTEKEJ". Pejsek se vetšinou zacne zmítat na vodítku a jakmile zjistí, že je to zbytecné, zoufale zavríská. V ten moment jej zdálky moc pochválíme a utíkáme k nemu za stálého chválení a psa odmeníme. Vetšinou je pejsek zmatený, proc jej chválíme, ale po nekolika opakováních pochopí, že si nás privolá štekotem. Postupem casu bude stacit povel, aby štene zacalo štekat, abychom jej neopustili. Upozornuji na to, že tímto zpusobem naucíme také to, že pejsek bude zoufale vrískat kdekoliv jej uvážeme (obchod, nášlap stop...). Avšak po vypracování cviku, kdy již nebude treba štene uvazovat, tento zlozvyk vymizí. Musíme mít také na pameti to, že takto nelze naucit všechna štenata. Jsou mezi nimi i takoví "mazáci", kterí nás nechají odejít l00metru a klidne leží. Zkuste pak takového pejska vzít za tmy kousek od domova, uvázat jej a mizet do tmy smerem k domovu. Pokud i tehdy metoda selže, pak jste nuceni se vrátit k nácviku popisovanému jako první. Alternativou výše popisovaného nácviku je využití radosti ze zákusu do peška. Pejska opet privážeme, rozdráždíme peškem a necháme jej zakousnout, zabojovat a vyhrát. V momente, kdy je štene rozdovádené, couvneme za jeho dosah a snažíme se jej primet k štekotu. Peška získá až za štekání. Základem poslušnosti je nácvik "SEDNI", který nemusíme spojovat jen s privoláním, ale velíme kdykoliv, když pes napr. neco loudí... Lze jej nacvicit velmi snadno. Stojí-li štene pred námi, vytáhneme pamlsek, dáme ocichat a predpažíme ruku tak, že pokud chce psík po pamlsku koukat, musí si sednout, aby neztratil rovnováhu. Velíme "SEDNI" a ihned psu pamlsek podáme a pochválíme. Pokud pes povel sedni zvládne alespon do té míry, že vidí-li piškot, s naším povelem sedne, mužeme pristoupit k nácviku ulehnutí. Necháme psa sedet, pridržíme mu bedra na zemi a pamlsek pomalu posunujeme od predních tlapek pred štene. Pokud chce psík pamlsek, musí si lehnout, aby na nej dosáhlo. Zvednout se nemuže protože mu držíme bedra na zemi . Prípadne jej lze mírne pritlacit k zemi tlakem na lopatky. Soucasne velíme "LEHNI" a chválíme. Se cvikem lehni velice tesne souvisí odložení. Predpokladem je zvládnutý predcházející povel. Postavíme se vedle psíka, dáme povel "lehni", pochválíme jej, skloníme se ci prisedneme k nemu, velíme v laskavé intonaci "Zuustan", hladíme jej po zádech a neustále opakujeme povel s pochvalou. Po krátké chvilce jej odmeníme, radostne pochválíme a dáme volno. Pokud by se pejsek snažil zvednout, mírne jej okrikneme "fuj, zustan", prípadne povel k ulehnutí a pochvala. Postupne odbouráváme hlazení, ale až po té, nesnaží-li se psík zvednout. Zustaneme u nej pouze sedet ve drepu za stálého opakování povelu. Postupne pri dalších cviceních jen stojíme a pokud psík skutecne nevstává, poodejdeme od nej krok, ale tak, aby na nás psík videl. Stále jej chválíme, mluvíme na nej a pokud by chtel za námi. jemne jej okrikneme a vrátíme jej na puvodní místo. V zásade platí, že pokud za námi pejsek vstává porád, nedotáhli jsme do konce predcházející nácvik a musíme se tedy vrátit o výcvikový krok zpet. Mluvení doporucuji z toho duvodu, že štene je s námi v neustálém kontaktu, kouká na nás a neustále si pripomíná, co má delat. Pokud zmlkneme, muže se štene domnívat bud že jde o výhružné mlcení, nebo jsme na nej zapomeli ci že už se necvicí. Všechny jeho domenky vedou k opuštení místa a zbytecnému okrikování psa. Musíme mít na pameti, že tato "kucharka" platí pro výcvik malinkého štenátka a jinak se cvicí pes dospelý. Další soucástí poslušnosti je nácvik chuze u nohy. Nebudu se o nem rozepisovat, protože s tímto cvikem (stejne jako s prekážkami] souvisí vysoká motorická schopnost zvírete, kterou pejsek v nízkém štenecím veku proste nemuže mít. Proto nic nezmeškáme, pockáme-li s nácvikem až na docházení na cvicište ( 5 mesícu). Zatím na procházkách štene vedeme k nebojácnosti, chodíme s ním pres široké lávky, nedovolíme mu, aby nás zbesile táhlo na vodítku (posluží k tomu rázné trhnutí s povelem "POMALU!" a pochvala) a snažíme se upevnovat ostatní cviky, ale hlavne psovu závislost na nás. Je však dobré rozpracovat ješte jeden cvik, který snad z pocátku jako cvik moc nevypadá. Je to VYSlLÁNl. Tento cvik se jako samostaný prezkušuje na zkouškách vyšších stupnu a je nedílnou soucástí pruzkumu terénu - revíru. Jeho podstata spocívá v tom, že na jediný povel se od nás pes rozebehne bez ohlížení smerem, kam mu ukazujeme a zastaví se až na náš povel. Je jasné, že po nem budeme chtít cinnost zcela opacnou, než k jaké jsme jej vedli - opuštení pána. Z toho vyplývá, že cvik se cvicí dlouho. Mé fene jeho zvládnutí trvalo témer 2 roky. V úplném zacátku tedy pejska musíme naucit sledovat urcený smer, aniž by se o nás musel bát. Musíme najít neco, za cím by pes bežel. Témer univerzální se mi jeví velká nápadná miska (lze v prírode nahradit smotaným kabátem, taškou, proste címkoliv, co je neprehlédnutelné a co by pes nemohl zamenovat se stopou). Do misky dáme pamlsek pred ocima psa a spolu s ním ji jdeme nekam položit (dovolím si polemizovat s výcvikovými knihami a nedoporucuji nacvicovat cvik po ceste, podél plotu... . Dríve ci pozdeji budeme psa vysílat i kolmo ci šikmo pres cestu a pes ucený behat po ní nám na ní zcela urcite zabocí). Položíme tedy kamsi do prostoru misku s pamlskem a ješte na ní pejska naladíme. Odtáhneme štene asi l0 metru pryc, pak jej otocíme, dlaní naplocho mu na misku ukážeme, velíme "VPRED!" a spolu se psem na vodítku vyrazíme. Necháme mu pamlsek sníst, vhodíme nový a opakujeme. Postupem casu prodlužujeme vzdálenost a prostredí. Jestliže nás pejsek sám k misce táhne, mužeme vyzkoušet bežet s ním bez vodítka. Postupne vybíháme stále kratší a kratší úsek až necháme štene dobehnout samotné. Vždy však musíme za ním vyrazit ihned poté, co strcí hlavu do misky. Meli bychom se vyhnout tomu, aby pes pamlsek sežral a vracel by se k nám. Pozdeji ve výcviku má pes setrvat na míste zastavení a naucené "vracení se" by mu cvik komplikovalo. Vždy odchází od misky s námi! STOPA Naprosto základní disciplínou pri výcviku psa je stopa. Lze ji cvicit mnoha zpusoby, z nichž jeden je velice pekne popsán v knize V.Eise - Pachové práce služebních psu. Sama jsem tuto metodu nezkoušela, pri výcviku vecne hladového RTW se mi bezezbytku osvedcila následující metoda. Nácvik stop, jako ostatne všech cviku zacínáme vždy pred krmením.Štene musí být hladové, aby potrava jako nepodmínený podnet byla dostatecne pusobivá. Privážeme štene ke stromu, pred jeho ocima vyndáme ze sácku kousky masa a vložíme do prázdné ponožky. K ponožce dáme psu nekolikrát pricichnout a vesele velíme "HLEDEJ,HLEDEJ". Štene si intonaci povelu velice rychle zapamatuje, ponevadž u neho nastane spojitost mezi povelem a vuní masa. Pak od štenete poodejdeme a prešlapujeme na míste v kruhu o prumeru asi 50 cm. Tím se nashromáždí vetší množství našeho pachu (deláme nášlap). Opet velíme povel "HLEDEJ" a mužeme se ke psu vrátit, znovu mu dát ponožku ocichat a vrátit se na nášlap. Nápadne upustíme ponožku s masem na zem a aby to štene nepostrehlo, opet ji zvedneme a odcházíme drobnými krucky rovne od pejska. Na každý druhý krok položíme na stopu kousícek masa. Až se vzdálenost prodlouží asi až na 10 metru, položíme nenápadne ponožku s masem tak, aby nebyla zdálky videt (proto také nevolíme cervenou, bílou nebo jinou ponžku nápadné barvy). Vrátíme se ke šteneti, na krátkém vodítku je privedeme k nášlapu a velíme povel "HLEDEJ, STOPA". Pokud štene nechápe, ukážeme mu ke stope a pomáháme mu pri sledování pejska bežet, i když se nám zdá, že po stope jde (tak malé štene nemá zdaleka rozvinuté všechny cichové bunky, aby bylo schopno sledovat v behu slabou stopu). Cím pejska nyní naucíme chodit pomaleji, tím lépe. On si sám casem na každém terénu "najde své tempo". Když pak na konci stopy nalezne ponožku s masem, opet jej radostne pochválíme a necháme mu nekolik kousku sežrat. Po nekolika pokusech štene samo projeví zájem. Od ukazování k zemi upustíme, jakmile štene zacne samo pricichávat k zemi a jevit zájem o stopu. Zjistíme-li, že rozkaz "HLEDEJ" již nabyl významu, nemusíme jej pri našlapování již vyslovovat. Uvedeným postupem nacvicujeme stopu pokud možno denne a to vždy 2 až 3 pokusy. Pokud štene stopu soustredene sleduje (což muže u jednoho psa trvat týden, 14 dní, u jiného mesíc i déle), postupne mu ji komplikujeme. Nejprve postupným prodlužováním stopy, pozdeji zakrivením až lomem, prechody do ruzných terénu, stárím stopy. Pouze zduraznuji, že už od samého pocátku je treba nacvicovat na ruzném terénu - oranici, tráve, v lese, na poli. Pouze nekolik prvních stop je vhodné vypracovat na krátce posekané, nepošlapané louce, pokud možno za vlhka a bezvetrí. V ostatním vrele odkazuji na výše zmínenou knihu V. Eise. Jako tecku za rozpracováváním stop bych ráda uvedla, že letití výcvikári zastávají názor, že stoparem se pes stává po 300 -sté stope. Plne s nimi souhlasím. OBRANA Posledním oddílem, který pri výchove pripravujeme, je nácvik obrany. Pokud dosud nemáme peška, ušijeme jej napr. z cistého hadru na podlahu, z kusu jutoviny... srolováním a prošitím (vycpávání hadry není dobré, pešek se lehko na jednom míste vykouše). Ušijeme jej pouze tak široký, aby se psu vešel pohodlne do tlamy. U malého štenátka bude stacit nesrolovaný hadr. Peškem psíka dráždíme podobne jako s aportem a s povelem "DRŽ" jej necháme doprostred zakousnout. Velmi jej chválíme a taháme se s ním úmerne veku a síle štenete. Postupne mužeme pozvolna naznacovat, jakobychom štene chteli zeshora plácnout do hlavy. Pohyb však nedokoncíme a za hlasitého chválení a opakování povelu mužeme štene pohladit. Nemusím pripomínat, že vítezem se opet stane pejsek a má právo si "korist" odnést. Postupne, když se šteneti hra zalíbila, pridáme k predstíraným úderum ruzný krik, sycení atd., ale pozvolna, abychom štene nepolekali. Tyto cviky by mely být psu známy již v 5. mesíci, ale každý pes je jiný a tak nezáleží na termínu, jako spíše na vytrvalosti výcviku. Základní požadavky : 1) Se psem cvicíme co nejcasteji, nejlépe denne. Je nejlepší naladit štene hrou s ponožkou a mezi jednotlivým taháním se štenetem nebo honickou s ním vždy 1-2x zopakujeme libovolný cvik. Štene zustane nadšené a ani nás neznudí memorování cviku. 2) Každé cvicení se nemá opakovat více než 3- 4x, cviky casto meníme, abychom psa "neotrávili" neustálým opakováním. 3) Nemáme-li do cvicení chut, je lépe jej vynechat i nekolik dní. Snadno nám "ujedou" nervy a pokažený cvik je nekolikanásobne težší napravovat než cvicit nový. 4) Cvik nelze naucit za jedno odpoledne, ale jen dusledným opakováním. Necekejte okamžitý výsledek, postupné pokroky se objeví samy 5) Nikdy není tím hloupým pes, ale jeho psovod. Nekdy je lépe si napr. pocítat do 10, než psa neuvážene potrestat. Navíc si musíme uvedomit, že pracujeme s psychikou asi ctyrletého dítete. Psu je prirozené delat radost a vše, co predvádí je výsledek naší duslednosti ci neduslednosti. 6) Psa musí cvicit jedna a táž osoba 7) Každý cvik si doma nejdríve znovu procteme. V záveru uvádím seznam nejlepších knížek, které lze sehnat v knihovnách 8) Nezapomínáme se psem casto chodit na neznámá místa, seznamovat jej s dopravním ruchem, domácími zvíraty, vodou, lidmi, aby jej pozdeji pri výcviku nic neprekvapilo 9) Každý pes se musí naucit pohybovat mezi lidmi. Z toho vyplývá,že se jich v žádném prípade nesmí bát. Ac se to muže zdát absurdní, je naprosto nezbytné nechat štene poznat, že cizí ruce mu neublíží. Lze to naucit jedine tím, že jej necháme od cizích lidí hladit. Nikoliv muchlovat, krmit ci podobné duvernosti. Pokud bychom tuto zásadu ve výchove opomneli, s 90% pravdepodobností nám z pejska vyroste neprícetný neurotik, který se nezdráhá kousnout kohokoliv vcetne detí, když na nej vztáhnou ruku. Nedali jsme mu možnost poznat, že napražená ruka není nebezpecná a tudíž pes kouše ze strachu. Zkušenosti ukázaly, že takovíto psi mají velké problémy s nácvikem obrany - neverí, že jim figurant skutecne neublíží. Nehlede na to, že vetšina plemen má cást bonitace hodnocení povahy pri pohlazení, kdy se pes nesmí ohnat. Naucit to zkaženého psa je témer nemožné! Snažila jsem se sesumovat úplný základ cvicení se psem, na kterém lze stavet výcvik. Kolem pátého mesíce je vhodné docházet alespon 2x týdne na cvicište, kde se na rozpracované cinnosti systematicky staví. Pri návšteve cvicište je vhodné mít sebou : obojek, vodítko, dlouhé vodítko alespon 2,5 metru (stací i obycejná prádelní šnura), ockovací prukaz, pamlsky, maso na stopu, vycpanou ponožku na aport, peška na obranu, prípadne predmet, na který pes šteká ci jakoukoliv pomucku, kterou jsme pri výcviku používali.

(c) Jiří Cerman, 21.3. 2001, rubrika: Nezařaditelné

Diskusní příspěvky ke článku

	AUTOR
Jiří Cerman 1. Výcvik ROTTWEILERa (čtenost: 3335)

Database error: Invalid SQL: INSERT INTO connected(ip, logtime) VALUES ('3.149.242.223', now()+150)
MySQL Error: 1292 (Incorrect datetime value: '20241224192963' for column `zadarmo`.`connected`.`logtime` at row 1)
Session halted.